Do oddílové kroniky sepsala Katka Lesová
0. Den (pátek 7.8.2009)
Příjezd, pečení nekvašeného chleba a první vyslání zvědů.
Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Uplynul další rok a je tu znova další tábor. Ve Velkých Karlovicích jsme skládali rodokmen, abychom zjistily, jak jsme rozděleni do týmu. Když jsme došli na základnu byli jsme při prvním nástupu seznámeni s pravidly a potom jsme se ubytovali v chatkách. Abychom zjistily, kde bydlíme, jsme potřebovali klíč. Někteří sice bloudili, než naše své dočesné apartmá, ale do večera jsme se všichni naštěstí ubytovali. Potom jsme hráli seznamovací hry typu: „chyť koště“ nebo jsme se mlátili pětkami :-).
Když už nás to přestalo bavit (ale petky byly super) jsme se pustili do výroby Židovského chleba. Poctivě jsme kuchtili, … Simeon měl tajnou přísadu – salám a kmen Gád přidal do těsta i ovocnou šťávu jako nechtěný bonus :-). Po zabalení do alobalu jsme naše výtvory dali na oheň. Nakonec jsme večeřeli jednohubky, protože jsme to museli z alobalu preparovat, abychom se k tomu vůbec dostali. Ale chuťově to nebylo vůbec špatné. Dokonce i Gádovcům chutnalo :-). Při večerním nástupu jsme si povídali, jak nám chutnalo, ale všichni jsme souhlasili, že budeme mít ještě hlad, a tak nám naše úžasné kuchařky připravili pořádnou večeři … Po večeří jsme se sešli ve velkém bílém stanu. Na barevných papírech byly napsané texty většinou nových písniček. Exiťáci na některé z nich ve předu tančili aby rozhýbali i ostatní. Pohybové písničky patřili mezi nejoblíbenější. Součásti večerního programu bylo i krátké povídání o Jozuovi. Dnes to byla scénka o tom, jak Mojžíš předává Jozuovi úkol. Bylo to báječné. Než jsme šli spát, vzali jsme si červený krepák, který jsme si měli uvázat na dveře chatky. Bylo nám dovoleno jít spát v botech a nemuseli jsme se převlíknout. Menší děti byly z toho nadšené, my starší a zkušenější z předchozích akcí jsme prokoukli, že se v noci bude něco dít. A taky že jo. Asi po jedenácté hodině nás po oddílech budili na noční hru, která spočívala v tom, že jsme po jednotlivcích nebo po dvojicích chodili po svíčkách a sbírali jsme lístečky. V terénu ale byli schováni strážci, kteří když na nás posvítili, jsme se nesměli pohnout, jinak bychom ztratili všechny lístečky. Tak to byla dnešní noční hra na zvědy. Po ní jsme šli už opravdu spát….
1. Den (sobota 8.8.2009)
Zhodnocení průzkumu a výroba hroznů.
Vyšel 1. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Před snídani byla naše první rozcvička letošního tábora, kterou vedl Pavel. Z chatek jsme vylezli ospalí (byl na nás srandovní pohled) a na rozcvičce se nám vůbec nechtělo. Někteří pro ani nevylezli :-).
Při nástupu na snídani jsme vedoucím odevzdali lístečky, které jsme nasbírali při včerejší noční hře a po snídani jsme je dávali dohromady. Když nám nějaké lístečky chyběly, tak jsme se je snažili vykšeftovat za lístečky, které jsme měli navíc. Potom jsme si batikovali trička. Po obědě jsme nafasovali papíry a vodní balonky a vyráběli jsme hrozny. Byla to soutěž mezi kmeny o největší hrozny z papíru a nejtěžší hrozny z vodních balónků. Byla to sranda. Když jsme hrozny vyráběli, byli jsme omezeni časem a materiálem a to vyžadovalo rychlost a spolupráci byla to úžasná příležitost k tomu, naučit se navzájem si pomáhat.
Po ukončení této soutěže byli někteří jedinci „trochu“ mokří :-). Během dne Ivča vyhlásila soutěž o smajlíky. Soutěž spočívala v učení se veršů zpaměti. Verš na dnešní den byl z Římanům 12:17. A tak se bodovali chatky. Byly dvě sluníčka. Jedním z nich byla čtyřčlenná chatka, kde bydlely i Klára s Verčou. Kdo by to řek? Holky se od loňska pořádně hecly :-). Když jsme se navečeřeli, sešli jsme se opět ve velkém stanu.
2. Den (neděle 9.8.2009)
Druhé vyslání zvědů a výroba schrány úmluvy.
Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Bertík a spol se většině tábora postarali o budíček, rozcvičku měl dnes na starost Lukáš, takže jsme si dali pořádně do těla a u snídaně si přečetli první vydání Zvuku polnice.
Dopolední program Byl nabytý spoustou legrace. Hráli jsme opravdu zábavnou hru. Za táborem jsme si každý nalepili na záda číslo, které nám bylo přiděleno. Po celé základně byly rozmístěny papíry s čísly, které jsme měli na zádech. Každý jsme dostali nálepky se svým číslem. Abychom je nalepili na papíry, které byly ukryté na různých místech v táboře. Úkolem bylo, najít co nejvíc stanovišť a nechat tam svoje číslo, aby se vědělo, že jsme tam byly. Ale neměli jsme to tak jednoduché. Po táboře chodili vedoucí (strážci) a když věděl něčí číslo, tak jsi ho zapsal. Když vedoucí vyděl něčí číslo třikrát, nahlas to číslo zavolal, a všichni strážci se toho dotyčného snažili chytit. Jestliže byl dopaden, musel jít na konec hry do vězení. Ale měl šanci se zachránit u Rachab a potom mohl hrát dál. Jakmile hra začala, někdo vymyslel takovou taktiku, že chodili po táboře dva k sobě přilepení zády. Takže když byli hodně šikovní, tak jim nebylo vidět čísla. Většinu z nás tuto většinu z nás tuto ovoci napodobila. Ale po nějaké době jsme zjistili, že nás bolí záda a ruce a sem tam nějaká dvojce skončila na zemi. Každopádně tato hra se nám moc líbila.
Do oběda zbývalo ještě spousta casu a tak jsme pomocí lana šplhali do kopce, i s kopce a to brali někteří pořádným sešupem. Po té jsme šli po oddílech přejít řeku – Jordán suchou nohou (někteří mokrou). Pak jsme Hladoví utíkali na oběd. Během odpoledního klidu ti, co chtěli na povracím setkání. 4ást odpoledního programu jsme strávili v řece, kde jako celý národ Izrael stavěli „chodník“ abychom mohli přejít po suchu. Zbytek odpoledne jsme vyráběli truhlu smlouvy její obsah a oddílové vlajky. Verš k zapamatování na dnešní den byl z Matouše 6:34.
3. Den (pondělí 10.8.2009)
Přechod přes Jordán, výroba mohyl a dobytí Jericha.
Vyšel 2. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Dneska Dopoledne jsme s truhlou a se vztyčenými oddílovými vlajkami všichni společně přešli přes náš Jordán. (Dokonce i kuchyň nezůstala se svou vlajkou pozadu). Náhodní kolemjdoucí se za námi se zvědavosti otáčeli (kdo ví, co si o nás mysleli :-)) a my jsme si náš pochod náramně užívali.
Potom jsme dostali úkol, postavit během 20 minut kamenné oltáře. Byla to soutěž mezi oddíly o co největší „věž“. Když jsme si vyslechli zadání úkolu, okamžitě se všichni rozběhli k řece, protože kde je řeka tam jsou přece kameny. Za nedlouho z kamenného „chodníku“, Který jsme včera postavily, nezbylo vůbec nic. Rychle jsme vrčili jedem kámen na druhý a za chvíli stálo v řece pět kamenných věží. (A chodník nikde). Když jsme dostavěli věže, změřili jsme jejich výšku a pak na programu byly různé praktické dovednosti. Malovali jsme barvami na skol, vyráběli krabičky na malé Nové zákony atd.
Po odpoledním klidu jsme ještě chvíli pokračovali v dopoledních činnostech, a pak jsme dostali štíty a meče a šli jsme dobýt Jericho. Hra byla velmi dlouhá. Hodně jsme se naběhali, ale bylo to super. Všichni jsme se po ukončení hry těšily na oblíbenou večeři – Bramboroví knedlík na sladko. Večerní program dnes nebyl ve stanu ale u ohně.
4. Den (úterý 11.8.2009)
Celodenní výlet.
Vyšel 3. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Dnes jsme měli po snídani vyrazit na celodenní výlet, ale vzhledem k tomu, že počasí se netvářilo moc hezky museli jsme zůstat na základně. Ale to nevadilo, protože i přes to, že pršelo jsme si dopoledne užili. Hráli jsme elektřinu s příbory a luštily takové šílené hádanky jako test, jestli patříme mezi nejinteligentnější lidi na světě. Taky jsme zpívali a celé dopoledne jsme si užili. Odpoledne už nepršelo a tak byly ideální podmínky jít na výlety. A tak jsme šli na půldenní výlet směrem k pralesu Razula, kde jsme hledali kešku A našli :-). Potom jsme šli pomalu zpátky a přemýšleli jsme, kam bychom mohli ještě zajít. Měli jsme dva návrhy kam jít a tak jsme se rozdělili na dvě poloviny. Někteří šli na „menší“ túru (většinou pořád do kopce) a ostatní hlavně prcci, ale i přerostlí prcci šli do jedné restaurace průlezkami. Kdo se tam těšil víc ti menší nebo větší?. Na průlezkách se potkali s bílím labradorem, jak leží po žebříku na dětskou klouzačku. Asi se chudák pes nudil :-). Později se vrátili do tábora. Děcka si užili lesa, lopuchů, ježdění po zadku z kopce. Všichni jsme se vrátili tak akorát na večeři.
Zjistili jsme, že byla unesena vlajka. Únosce, chce vyměnit vlajku za kofoly… Kdo to tak asi může být???
5. Den (středa 12.8.2009)
1. etapa dobytí Aje (drtivá prohra).
Vyšel 4. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Ráno jsme měli super rozcvičku s Mirkem. Potom byly turnaje, které dopoledne pokračoval. Kolem šesté večer jsme vyšli dobýt Aj. Chodili jsme lesem po krepácích, hledali jsme indicie a luštili fakt brutální sudoku. Všichni týmy se potkali u šifrování jednoho úkolu a tam jsme zjistili, že jsme celou dobu měli nápovědu k sudoku u sebe. No, co na to říct? K poslednímu stanovišti jsme došli skoro za tmy. Tam jsme museli vyslat odvážné rytíře, aby se utkali se strážci Aje v souboji „na život a na smrt“. Velmi dobrým bojovníkem byl Matěj, tomu se podařilo proniknout až do „města“. Ale pro celý tým Gád to bylo výhodné. Využili příležitosti a tak se „vetřeli“ do nestřeženého města. Tož už jsme se těšili na večeři. Družstva, která se jako první probojovala do tábora, nemusela stát frontu na večeři.
Dobytí Aje bylo zajímavé a dobrodružné.
6. Den (čtvrtek 13.8.2009)
2. etapa dobytí Aje (posvěcení, výhra a kořist).
Vyšel 5. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Ráno pršelo a budíček byl o hodinu později. Ale nám to nijak nevadilo. Mělo to totiž své výhody – nebyla rozcvička a na to si opravdu nikdo nestěžoval. Vzhledem k počasí byl dopolední program ve stanu. Nejdříve jsme si vyslechli něco ke krádeži vlajky a bylo řečeno, co se nabízí za dopadení zloděje. Potom si každý kmen vzal svého Achana a psali jsme do něj, jakých špatných věcí se kdo dopouští. – To byly seznamy! Potom jsme naše Achany „ukamenovali“ tenisákama. Někteří Achani na tom byli opravdu bledě. Chudáci, dopadli fakt špatně :-). Tož jsme ty chudáky ukamenovali, a šli jsme se najíst… jenomže na oběd čekala pořádná fronta. Když se nám zdálo, že už čekáme příliš dlouho (mohly to být tak dvě minuty :-), začali jsme křičet: „My máme hled!“. Na to jsme ale dostali odpověď, že žádný oběd nedostaneme, dokud nevrátíme vlajku. Samozřejmě jsme protestovali a naštěstí jsme se najedli. K únosu vlajky se však nikdo nepřiznal. Pachatel tedy stále nebyl objeven.
K čemu jsme dokončili poslední etapu v bitvě o Aj a celou záležitost jsme vzali do svých rukou. Vítězství bylo na naší straně a tak jsme si šli pro svou kořist (poklad). Tu jsme si ale nejdříve museli najít. Některým týmům to trvalo trochu dýl, ale do tábora jsme se nevrátili s prázdnou.
7. Den (pátek 14.8.2009)
Olympiáda, boj na severu a jihu a noční výsadek.
Vyšel 6. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Rozcvičku dnes měl Lukáš. Bylo to asi poprvé, co všechny bavila. Dnes to byla taková taneční rozcvička. Bavilo nás to tolik, že se nám nechtělo ani na snídani. Pořád jsme to chtěli opakovat, až byl Lukáš tak vyčerpaný, že to musel rozpustit :-). Dopoledne jsme po kmenech vystřídali různá stanoviště, kde jsme splňovali zadané úkoly. Například u Piri jsme si měli zapamatovat 21 věcí a pak je během určitého času říct, vzpomenout si, co tam bylo za věci. Nejčastěji se zapomínalo na zubní kartáček 🙂 (čím to asi bude?). Jinde jsme skákali se svázanýma nohama kolem branek, házeli jsme ringo kroužkama na tyče, Lukáš nám počítal hody míčem na basketbalový koš a u Hanky jsme se zavázanýma očima poznávali, co jíme. Odpoledne byla hra na dobývání měst. Odhalili jsme i našeho záhadného zloděje vlajky, jak jinak než Kamil :-). Po večeři se ti nejstarší odvážlivci vydali na noční výpravu…
Vyslání zvědů (noční výsadek)
Stoprocentně vybavení jsme se po večeři vydali na naše noční putování. Když jsme za táborem odbočili do kopce, byli jsme všichni ještě plní energie a šli jsme svižně. Ale už po několika metrech stoupání jsme si navzájem hlásili první známky vyčerpanosti. Nahlas jsme přemýšleli, jak bude kopec ještě dlouhý. Asi o 1,5 km jsme došli k místu, kde jsme měli hledat 1. Stanoviště. Zastavili jsme se u brány, na které bylo napsáno NA SKALCE. Odložili jsme si batohy, a hledali jsme něco, co by nám mělo povědět, kudy pokračovat dál. Hle dali jsme nějaký papír s instrukcemi s doplněním, že to bude někde poblíž brány. To jsme, ale ještě netušili, že hledáme špatně. Vzhledem k tomu, že jsme se u prvního stanoviště zdrželi trochu dýl, než jsme předpokládali, museli jsme tasit baterky, abychom něco viděli. Pomáhali jsme si GSPkou hledali jsme všude, kde se dalo. Začali jsme přemýšlet, kam bychom danou věc schovali my a všímali jsme si všech „nenápadných věcí“, jako zlomená větev, nebo sešlapaná vysoká tráva. Pořád nic Všímali jsme si každičkých detailů, načež někdo prohlásil, že už se chováme jako vyšetřovatelé v nějaké kriminálce. Padl i návrh na modlitbu, který byl uskutečněn až po několika minutách, kdy byl tento návrh pronesen. Takže když už jsme jen chodili, a tak aspoň dělali, že hledáme, aby se neřeklo, že nic neděláme, tak někteří z nás si sedli na cestu a vytvořili jsme prayer team. To, že jsme celou dobu hledali na špatném místě, jsme se dozvěděli až telefonicky. Bylo nám řečeno, že máme hledat jiným směrem od křižovatky v okruhu 4 metrů mezi nebem a zemí. To už jsme se všichni dívali po stromech, kde Matěj viděl něco viset na větvi za červený provázek. Bylo to trochu vysoko. Tak jsme vyslali Kryštofa na strom, aby nám to setřást dolů. Papír na provázku jsme chytily ale Kryštofův mobil, který si klidně vypadl z kapsy nám proklouzl mezi prsty. Štof nám tam chvíli zůstal vise jako opice, jak si to ale rozmyslel a zeslezl dolů :-). Po nalezení mobilu jsme se pustili do šifrování morseovky, která byla zašifrovaná ´. Zpráva nám řekla, kam máme jít a jak jsme zamířili na horu po lesní cestě, na které stále přibývalo bláto. Po nějaké době jsme se už šplhali do strmého kopce po kamenech. Místo cesty jsme se najednou ocitli v jakémsi potoku stékajícího z kopce, ve kterém bylo spoustu pořádných kamenů. A to bylo dobře. Prošli jsme tak po suchu až na pár jedinců, kteří občas ztratili rovnováhu. Došli jsme tak až k pramenu, kde jsme, se chvíli zastavili a pak pokračovali stále ještě do kopce lesem. Kolem baterek nám poletovala spousta okřídlených a dost nepříjemných tvorů. Byli tak vlezlí, že se někomu jeden okřídlenec vnutil jako druhá večeře. A to se ani nezeptal. Po vyčerpajícím stoupání jsme si sedli a zhasli baterky. Za nedlouho jsme vstali, aby nám nezdřevěněli nohy. Sem tam jsme zakopávali o nějaký ten pařez nebo trní z ostružin. Ono se totiž bez světla špatně kouká na cestu. Ale čím míň světla tím míň otravného hmyzu. Dostali jsme až na vrchol kopce. Stáli jsme uprostřed louky, která byla kolem dokola oplocená stromy nad námi byla nádherná obloha prosycená spoustou jasných hvězd. Před námi svítila světla. Někteří si mysleli, že je to druhé stanoviště, ale když jsme přišli blíž, ukázalo se, že ta světla patří k místní chatě. Potom jsme scházeli kopec dolů. Nějakou dobu jsme šli po silnici. Naštěstí jsme nešli moc daleko. Brzy jsme zjistili, že máme jít opačným směrem. Procházeli jsme kolem základny z minulého rok. Asi jsme byli hodně hluční, protože na nás vyběhla hlídka :-). Chtěli jsme zorganizovat únos vlajky. Nakonec to ale nevyšlo. Škoda :-). Pokračovali jsme tedy dál, ale za chvíli jsme se zase vraceli na cestu, zatím co ostatní si sedli na dřevěný most pod táborem. Několik minut jsme si povídali a čekali, ž se vrátí zbytek členů, kteří šli prozkoumat terén. Čas pořád utíkal a únava nás přemohla. Za chvíli jsme už byli potichu a málem jsme usnuli. Ale už se vrátili “zkoumači terénu“ a tak naše první otázka byla: Jak je to ještě daleko?“. Odpověď nás zaskočila. 10 km! Po několika dalších našlapaných metrech jsme ale zjistili, že to byl jenom vtip. Konečně jsme došli tam, kde jsme měli. Roztáhli jsme plachtu a spacáky a šli jsme spát. Byla asi jedna ráno.
8. Den (sobota 15.8.2009)
Odpočinek od bojů (i doslova) a rozdělení zaslíbené země (vyhodnocení).
Vyšel 7. díl Zvuku polnice. Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.
Ráno nás vzbudili šišky. Sice jsme viděli veverku, ale ta to opravdu neměla nevědomí! Kamil měl po ránu dobrou náladu a tak nám vymyslel speciální budíček. Když jsme konečně všichni vstali, snažili jsme se vyluštit šifru, kterou jsme našli. Na snídani jsme se, a rychle jsme začali schovávat spacáky. Jakmile jsme po sobě uklidili, všechno jsme to schovali pod hromadu větví a sami jsme šli hledat nějaký úkryt, kde jsme se schovali. Za chvíli už přišli ostatní děti, které byly přes noc na základně, a začali nás hledat. Tož jsme si říkali, jak dobře jsme se schovali, jenže oni nás stejně brzo našli :-). Když nás všechny našli, vrátili jsme se do tábora. Na cestě jsme ještě byli plní energie, ale jakmile jsme došli na základu, únava nás přemohla. Jek jsme po sprše zalezli do chatek a zahráli jsme si na „unavené řidiče“ :-). zbytek dne to vypadalo asi takto:
A večer bylo vyhodnocování celého tábora a Samozřejmě táborák.
9. Den (neděle 16.8.2009)
Odjezd…
Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale holt jsme museli: 10 doni nám uteklo jako voda a přišel čas na balení a úklid tábora. Tož jsme se sbalili, nasnídali, rozloučili a odešli jsme na vlak. Ve vlaku to vypadalo jako spící údolí… Tak jsme odjížděli domů, každý se svými zážitky a vzpomínkami na letošní tábor JOZUE…
Těšíme se příští rok, AHOJ!