Rubrika: Tábory

31. července až 11. srpna 2011, táborová základna Spálov

Existují dveře.
Ty dveře nevedou na tento svět.
Je snadné je otevřít, ale k jejich zavření lidská síla už nestačí.
Existuje zóna zapovězená člověku,
zóna kterou může zavřít jen jediná osoba…

Fotogalerie

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Do oddílové kroniky sepsala Katka Lesová

0. Den (pátek 2.7.2010)

Příjezd, výroba oštěpů a přechod přes bažinu.

Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.

Děti došli na táborovou základnu trochu se zpožděním. (cca 4,5 hod). Omylem si udělali menší procházku, když těsně před základnou odbočili špatným směrem do kopce. Tomu se říká dobrodrůžo hned první den! Když se zdálo, že už netrefí, nasedli do aut naší rodiči a jeli na záchraně misi. Zanedlouho se to dětmi na základně jen hemžilo. Ještě pořádně nerozdýchali tu cestu a už se pískal první nástup. No jo, zvykejme si na tvrdý režim :-).

Velkým bossem (to jako náčelníkem), jsme byli rozděleni do čtyř týmů. Dostali jsme adresu špíček ve kterých jsme bydleli. Když děti přestalo bavit obdivovat své nové obydlí, namířili si to ke kuchyním. Někteří na tyto stavby koukali jako na něco, co postavilo UFO. Vypadali, jakoby chtěli říct: “Děláte si srandu? Vtom se mám jako uživit?“. Později ale zjistili, že to není až tak zlé a že se v tom dokonce i nají.

Před večeří jsme si zahráli několik seznamovacích her. Udělali jsme veliké kolo, nebo aspoň něco, co to kolo mělo připomínat. Úkolem bylo se po jednom představit a u toho předvést nějaké gesto – všichni to měli zopakovat. Když ale přišla řada na gymnastky, byli jsme v koncích. 🙂 Dětem se hra moc líbila, ale ještě větší srandu jsme si užili, když jsme se mlátili petkou :-).

Během odpoledne jsme vyráběli oštěpy a vymýšleli týmové názvy a pokřiky. Večer jsme se učili ukazovací písničky a hráli noční hru. Byl to perný den. Po noční hře honem do hajan.

Pokračovat ve čtení „Kronika tábora Bručko 2010“

Spousty fotek naleznete také na Úložišti.

0. den (pátek, 2. července)

• 

• 

• 

1. den (sobota, 3. července)

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pokračovat ve čtení „Fotogalerie tábora Bručko“

Víkend před táborem se stavěla základna. Na následujících fotkách se můžete podívat na stav krátce po polednem v neděli. Chybí dostavět ještě pár věcí, které do tábora budou, nicméně si podle nich docela můžete udělat představu o tom, jak to bude na táboře vypadat…

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zvuk polnice

Na táboře vycházely kromě prvního a posledního dne noviny. Tady máte možnost si je prohlédnout všechny na jednom místě.

Zpěvník

Skvělý zpěvník s ještě lepšími písněmi.

Spousty fotek naleznete také na Úložišti.

0. den (pátek, 7. srpna)

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pokračovat ve čtení „Fotogalerie tábora Jozue“

Do oddílové kroniky sepsala Katka Lesová

0. Den (pátek 7.8.2009)

Příjezd, pečení nekvašeného chleba a první vyslání zvědů.

Fotky z tohoto dne najdete ve fotogalerii.

Uplynul další rok a je tu znova další tábor. Ve Velkých Karlovicích jsme skládali rodokmen, abychom zjistily, jak jsme rozděleni do týmu. Když jsme došli na základnu byli jsme při prvním nástupu seznámeni s pravidly a potom jsme se ubytovali v chatkách. Abychom zjistily, kde bydlíme, jsme potřebovali klíč. Někteří sice bloudili, než naše své dočesné apartmá, ale do večera jsme se všichni naštěstí ubytovali. Potom jsme hráli seznamovací hry typu: „chyť koště“ nebo jsme se mlátili pětkami :-).

Když už nás to přestalo bavit (ale petky byly super) jsme se pustili do výroby Židovského chleba. Poctivě jsme kuchtili, … Simeon měl tajnou přísadu – salám a kmen Gád přidal do těsta i ovocnou šťávu jako nechtěný bonus :-). Po zabalení do alobalu jsme naše výtvory dali na oheň. Nakonec jsme večeřeli jednohubky, protože jsme to museli z alobalu preparovat, abychom se k tomu vůbec dostali. Ale chuťově to nebylo vůbec špatné. Dokonce i Gádovcům chutnalo :-). Při večerním nástupu jsme si povídali, jak nám chutnalo, ale všichni jsme souhlasili, že budeme mít ještě hlad, a tak nám naše úžasné kuchařky připravili pořádnou večeři … Po večeří jsme se sešli ve velkém bílém stanu. Na barevných papírech byly napsané texty většinou nových písniček. Exiťáci na některé z nich ve předu tančili aby rozhýbali i ostatní. Pohybové písničky patřili mezi nejoblíbenější. Součásti večerního programu bylo i krátké povídání o Jozuovi. Dnes to byla scénka o tom, jak Mojžíš předává Jozuovi úkol. Bylo to báječné. Než jsme šli spát, vzali jsme si červený krepák, který jsme si měli uvázat na dveře chatky. Bylo nám dovoleno jít spát v botech a nemuseli jsme se převlíknout. Menší děti byly z toho nadšené, my starší a zkušenější z předchozích akcí jsme prokoukli, že se v noci bude něco dít. A taky že jo. Asi po jedenácté hodině nás po oddílech budili na noční hru, která spočívala v tom, že jsme po jednotlivcích nebo po dvojicích chodili po svíčkách a sbírali jsme lístečky. V terénu ale byli schováni strážci, kteří když na nás posvítili, jsme se nesměli pohnout, jinak bychom ztratili všechny lístečky. Tak to byla dnešní noční hra na zvědy. Po ní jsme šli už opravdu spát….

Pokračovat ve čtení „Kronika tábora Jozue 2009“

1. Den (pátek 1.8.2008)

Ráno jsme měli sraz v 7:00 na východním nádraží. Než jsme dojeli do Velkých Karlovic, tak jsme několikrát přestupovali a někteří účastníci, kteří nebyli na nádraží v Opavě tak přistoupili.

Cesta vlakem byla klidná, i když na nádraží ve Vsetíně jsme utíkali, abychom stihly vlak. Vzájemně jsme si pomáhali se zavazadly dětí, které nastupovali v Ostravě. (My, kteří jsme byli v Opavě, tak nám věci vezli autem.) A tak jsme vlak stihly, ale nevlezli do jednoho vagónu, protože tam bylo hodně lidí. Ve vlaku bylo horko. Když jsme ve Velkých Krolovicích vystoupili, čekali jsme na auto, aby odvezli zbytek věcí. Tam jsme jsi rozdělili do čtyř družstev a pomalu jsme z nádraží šli na základnu. Šlapali jsme asi 7 km, ale v tom horku to byl docela kus, a tak asi za polovinou cesty byla přestávka u obchodu, kde jsme si kupovali nanuky a něco na pití.

Pokračovat ve čtení „Kronika tábora Letopisy Narnie 2008“